Dům pochází ze 14. století a jeho přízemí je gotické. Původně zde byly domy dva a během 16. století, kdy byl renesančně přestavěn, došlo k jejich sloučení. Další úpravy následovaly v 18. a 19. století a z této doby pochází barokní průčelí domu. Původně to bylo stavení hospodářské a levá půlka domu (dnes restaurace) sloužila jako vjezd pro vozy. Po celá staletí byl fasádě ponechán původní vzhled. Průčelí je členěno jako dvojdům. Přízemní část fasády je rýhovaná a měnily se zde jen tvary a velikost výkladců a dveří. Každá ozdoba na fasádě má svůj odborný název. První patro s armováním na nárožích je tvořeno čtyřmi okny vsazenými v nestejné výši. Kolem oken vynikají profilové šambrány, v parapetu lípaný dekor, nad okny zalamované segmentově tvarované návojové římsy. Podstřešní profilová římsa nese valutově tvarované dvojštítí završené ořímsovanými lunetami.
Štíty zdobí okenní kruhové otvory se šambránami. Současný vzhled je po opravách z roku 1996 kdy zvětralá a zvlhlá omítka byla otlučena po základní zdivo. Do nové omítky byly vytaženy původní architektonické prvky, které byly před odstraněním zaměřeny. Barevné provedení fasády bylo zachováno původní: aktivní prvky v lomené bílé a základní plocha tmavě červená (použita kvalitní fasádní barva KEIM). Součástí řešení fasády byla i kompletní výměna oken (šestitabulková kakstlová), dveří a výkladců.Za fasádou v levé části domu se nachází původní mázhaus s jedinečnou dochovanou křížovou žebrovou klenbou. Sedmnáct centimetrů vysoké žebroví, tak typické pro církevní stavby, je velice vzácné u světských staveb. Tento prostor je dodnes znám jako “ stará lékárna „ , která tu r. 1785 byla zřízena.Měla název „ U bílého jednorožce“ a téměř 170 let si tuto tradici udržela.
Někdy počátkem 19. století si tehdejší magistr zažádal o povolení k výrobě destilátů a to proto, že nemohl z výtěžků lékárny zajistit své živobytí. A protože v Moravských Budějovicích nebyl žádný výrobce lihovin, dostal od magistrátu povolení. Takže v dlážděné síni lékárny byla tedy svého času i BODEGA – výčep s likéry, které vyráběl sám pan lékárník. Jedenáctým a posledním doloženým majitelem lékárny a likérky byl pan magistr Škalda, který dům koupil v roce 1927 a byla to první česky psaná smlouva. Dům byl velmi zchátralý a tak pan Škalda pořídil alespoň nová okna, dveře, schody, dal vydláždit chodbu k pavlači, kde byly vyšlapané cihly, postavil dva záchody. Do té doby tu byl jeden v prvním poschodí na konci pavlače.Na dvoře zřídil malou zahrádku, která mu byla ze všeho nejmilejší. Jeho častý povzdech byl: " kdybych mohl dát na zahrádku poschodí.
Jeho manželství bylo bezdětné, proto adoptoval z brněnského sirotčince malou holčičku Martu, která po smrti majitele v roce 1952 zdědila celý dům.Dvorní prostor byl využíván k hospodářským účelům. Teprve v roce 1927 zde byla založena již zmíněná zahrádka. Při úpravách byl dvůr snížen o navážku ve výškovém rozsahu 70 – 90 cm v celém prostoru. V této návaznosti byly odkryty nevhodně zazděné obloukové části zdiva. Tím se docílilo sjednocení dvorních pohledů s arkádami, které v prvním poschodí přecházejí v pavlač se zábradlím. Prostor dvora byl pokryt tmavě červenou dlažbou a část byla vymezena pro zeleň.Barevné řešení bylo voleno ve shodě s hlavní fasádou, ale v obráceném směru z důvodu prosvětlení dvora.Zadní trakt tvoří doplňkové budovy, které byly v přízemí využívány jako sklady, protože při lékárně se provozovalo i zemědělství.
Dvě místnosti na pavlači sloužily lékárně jako materiálky, později tyto prostory zůstaly nevyužity a ještě do rekonstrukce tu vůně léčiv připomínala minulost. Dnes jsou tyto prostory součástí přízemních provozních jednotek objektu. Z uhlárny bylo zřízeno sociální zázemí a ze skladiště nekuřácká vinárna s romantickým posezením při svíčkách pod imitací hvězdného nebo. Na pavlači zázemí pro zaměstnance a soukromé fitness. Rovněž tak byly upraveny i prostory v 1. patře a mezipatře. Při úpravách nádvoří se přišlo pod půlmetrovou vrstvou zeminy na zakrytou studnu. Je vyhloubena v pískovcovém loži, pravděpodobně ve 14. století. Je to studna, která se jen náhodou zachránila před zasypáním, původně její hloubka dosahovala 30-ti metrů.
| © Penzion Venuše 2009 | Všechna práva vyhrazena | Hostel | Apartmán | Penzion | Ubytování | Moravské Budějovice | Pizzerie | Restaurace |
| Untekunft | Appartemets | Grafika: Otakar Korolus | Webdesign: Savvy, s.r.o. |
